Obryně

12. října 2006 v 16:22 | I´m dying ... |  Charles Baudelaire
Charles Baudelaire
Obryně
V těch dnech, kdy Příroda, v svých vznětech věčně svěží,
počala každý den ke stvůrné rodině,
já v slasti kocoura, jenž před královnou leží,
bych rád žil, natažen u mladé obryně.

Rád patřil bych, jak duch a tělo rozkvétá jí
a za strašlivých her jí roste každým dnem,
a podle vlhkých mlh, jež v očích ženám vlají,
bych tušil, hřeje-li snad vášeň pod srdcem.

Po chuti běhal bych po horstvech jejích svalů,
svah jejích kolenou bych zlézal jako skálu,
a v létě, když by ji žár slunce zkolébal

a napříč nivami ji svalil s nyvou lící
ve stínu ňader bych jí pohodlně spal
jak tichá samota, pod kopci dřímající.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ten koho nesmíš jmenovat! ten koho nesmíš jmenovat! | 25. listopadu 2006 v 18:05 | Reagovat

Mám moc rád tento sonet, ale v originále (fr) je trochu chytlavější.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama