Pro Terezku ...

10. září 2006 v 20:08 | I´m dying ... |  my feelings ...
Terezko ...
nebud prosim tolik smutna ... od smutku jsem tu ja ... :) Vim, jak moc je to tezky ... jak moc to boli .. jak bys chtela vratit cas, udelat neco jinak .. aby to bylo zpatky .. ale nejde to ... :( ber to tak, ze asi to tak ma bejt ... asi mate jit zivotem kazdy sam ... treba spolu jednou budete? kdo vi ... treba za mesic, za rok ... vsechno je dano osudem ... a pokud ted spolu nejste, asi to tak ma byt ... asi vam to zatim neni souzeno ...
nejak se zabav .. i kdyz ja to taky nedokazala ... nejhorsi, co sem delala, bylo zavirat se doma .. nikam nechodit, s nikym nemluvit ... a kdyz uz jsem nekam sla, sedela jsem v koutku, divala se do zeme a mlcela .. za cely vecer nerekla ani slovo ... a to bylo spatne .. mozna proto, ze nebyl nikdo, kdo by me nejak donutil to zmenit ... chtit to zmenit ... delam to obcas i ted ... posledni dobou jsem se zase zacala zavirat doma .. treba ted v patek a v sobotu ... nikam jsem nesla ... sedela jsem zavrena sama doma, se svejma slzama ... ostatni si mozna mysli, ze uz je mi fajn .. ale neni ... jenom jsem se na verejnosti naucila skvele pretvarovat ... nevim, jestli je to dobre nebo spatne ...
nevim, co ti mam poradit, jak se z toho vyhrabat .. protoze neumim poradit ani sama sobe ... jenom si musis uvedomit, ze existuji i jine veci, nez on ... ja utikam k muzice, ke knizkam ... najdi si neco, co ti bude trosicku pomahat ...
a rezani ... k tomu nevim co rict ... mne uz tak nejak doslo, ze to muzu ovladat ... ze uz TO neovlada me .. kdyz reknu, ze udelam jednu caru, udelam jednu ... ne jako driv, kdy jich vzdy bylo 20 ... ale k tomuhle zjisteni jsem dospela po roce a ctvrt, kdy jsem to delala .. skoro kazdy den ... ty jsi jeste na zacatku ... proto doufam, ze si to uvedomis driv ... a skoncis s tim ... protoze cim dele to budes delat, tim tezsi je s tim skoncit ... :(
doufam, ze vsechno si uvedomis driv nez ja ... protoze u me uz to prekracovalo meze normalnosti ... tohle co ti ted reknu nikdo nevi ... ty prvni 3 mesice ... se mi neco asi hnulo v hlave, nevim .. slysela jsem hlasy, videla stiny .. milionkrat bych ti odprisahla, ze stal vedle me ... ale nestal .. byl to jen vyplod meho mozku ... :( ... jeste par mesicu a opravdu bych se nechala nekam zavrit ... ted v patek v noci ... na balkone ... strcila bych ruku do ohne za to, ze vedle me stal a mluvil na me .. videla jsem ho .. jeho vlasy, oci, vsechno ... slysela zretelne jeho hlas ... mela jsem v ocich slzy ... a pak jsem ty oci zavrela ... otevrela ... a uz tam nestal ... doslo mi, ze jsem si to zase vymyslela ... nevim, jestli to zase zacina ... nevim co to bylo ... snad to u tebe nedojde tak daleko ...
kdyby cokoliv, jsem tu ... a budu i nadale .. snad :)
mam te rada ... tak bojuj ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama